Doksyman aneb velkej triatlonovej mejdan

by August 12, 2012 8 comments
Vzdálenost: 0.7 km plavání - 30 km kolo po silnici - 7 km běh (a 230 km za volantem)

Nebudu to rozpitvávat, ale moc se mi tam nechtělo. Kdybych nevěděla, že nakonec budu stejně moc ráda, jako vždycky, tak bych tam ani nejela :) Na jednu stranu jsem totiž jela sama, na druhou stranu jsem znala pár lidí z plavání (Tomáše Miku a Lenku Královou) a samozřejmě prezidenta závodu - Petra Valeše. Zkrátka takový sólo závod - nakonec spíš sólo jen na trati (ne, nebyla jsem s takovým náskokem první:). Takže sice jsem si mohla být jistá, že známé tváře potkám, ale nevěděla jsem, jak moc budou zaneprázdnění organizací a jak velkou na mě budou mít náladu.
Ráno jsem měla dost času na přípravu, nijak jsem se nestresovala, protože co s sebou, to mám napsáno na papírku od minulých závodů, tak to jen naházím do tašky a je to. Takže asi půl hodinky před odjezdem jsem zjistila, že brýličky mám v kanceláři. Do práce mě o víkendu vrátná nepustí. Mohla bych je koupit po cestě, ale to by mi mohli  mezi tím ukrást kolo. Mohla bych spoléhat na to, že si koupím nějaké na místě, ale to by teda nebyla úplně jistota. Nakonec se z hlubin bytu vynořil D a půjčil mi svoje (vůbec jsem netušila, že nějaké má:). Takže jsem byla zachráněna a mohla jsem vyrazit.
Přijela jsem tam tak akorát. Ještě než jsem se zaregistrovala, tak jsem potkala, koho jsem mohla, to mi udělalo radost, protože mě strašně vřele vítali a tak jsem začala mít trochu pocit, že tam možná i maličko patřím.
Rozpravu Petr zakončil prohlášením, že přesnou aktuální teplotu vody neví, ale že si byli zaplavat a že to rozhodně je na neoprény. S očekáváním nejhoršího jsem se přesunula na pláž, že před startem vyzkouším vodu a trochu si na ní zvyknu. Počasí ke koupání tak úplně nevyzývalo, vzduch cca 18°C, studený vítr, ale celkem vyhřátý píseček na břehu :) Voda byla chladnější, ale rozhodně výrazně teplejší než na mém minulém startu, takže po pár minutách už jsem si byla jista, že to v ní uplavu celkem v pohodě. Zbývalo asi 5 minut do startu, moc se mi už dál plavat nechtělo, přece nebudu zbytečně plýtvat síly před startem. Ale stát v té studené vodě taky nic moc, tak jsem se pomalu přesunula na břeh, odkud se startovalo. Fičel hnusný vítr, měla jsem husinu, až to bolelo, a asi dvě minuty do startu jsem se začala celá klepat zimou a nešlo s tím nic dělat. Ale co, musím to tam ještě chvíli vydržet, pak se zahřeju.
A je to tady. Skoro 170 lidí ve vodě, nářez. Plavu si na konci startovního pole, nikdo není bezohledný, niko nekličkuje, takže ač je nás tam hustě, žádné problémy. Bójky jsou veliké a výborně vidět. Voda je zelená, snažím se jí moc nevypít :) Plave se parádně. Ke konci už je startovní pole hezky natažené a roztrhané, místa už je dost. Vybíhám z vody, nohám se moc nechce, ale divácká kulisa je silná, tak makám, tep naštěstí ani nevím. Koukám za sebe, několik málo lidí tam ještě je :)
Je kosa, v depu uvažuju o bundě, ale nikdo jiný si ji nebere, tak ji tam taky nechávám. A už to jede. Hned na prvních třech kilometrech mě několik lidí předjede. Jede se bezhákově, požadovaná vzdálenost 10m je mnohokrát na silnici vyznačena, abychom měli odhad. Přesto několikrát vidím, že ne všichni pochopili, co znamená bezhákově. Ale co, je to jen jejich svědomí a čest.
Jak se blíží polovina, začínám potkávat závodníky v protisměru po obrátce. Ha! Budu počítat ty proti a tak budu vědět, kolikátá jsem, napadá mě. Rychleji mi to uteče a udržím si přehled. Když jsem došla někam ke 140, nějak se mi to popletlo a zamotalo. Ale otočka už byla na dohled, tak jsem změnila strategii a rozhodla se počítat, kolik lidí je za mnou. To by mělo být výrazně jednodušší. Asi čtyři, možná pět :) OK, proč ne. Pořád mám ještě motivaci, aby mě nepředjeli.
V depu jsem si dala do kapsičky dresu tatranku v roztrženým obalu, abych mohla po cestě ulamovat a jíst. Silnice byla většinou krásná a jelo se parádně, kopečky mírné a příjemné sjezdy, kde se dalo jíst a pít. Akorát jak jsem měla tu tatranku rozbalenou, tak nějak nasákla vodu z dresu a pot a byl to takový rozmočený humáč, čokoláda rozehřátá, takže jsem byla celá umamlaná. Ale asi půlku se mi jí povedlo po cestě sníst a i zapít, takže energie by měl být dostatek.
Pár kilometrů před cílem mě předjíždí pořadatelská motorka, vzadu sedí Tomáš a úžasně povzbuzuje, něco na mě křičí, ať makám a tak. Trochu cítím kolena, bojím se pořádně zabrat, tak se snažím hlavně si držet techniku a moc to nepřehánět. Jak se vzdalují, něco mi ještě ukazuje na prstech, nějaké číslo. Viděla jsem v telce, že se takhle něco ukazuje závodníkům, nějaké informace, ale absolutně nevím, co :) Předpokládám, že informace o pořadí nebo ztrátě, ale kdo ví :) Každopádně mě to potěšilo, cítila jsem se jako závodník :D
Když jsem vybíhala na běh, předběhl mě někdo a ptal se mě, jestli náhodou nejsem Pulec :) Říkám, že ne, ale že ji znám. Tak prý mám pozdravovat, Leono :) Od koho, to se mě neptej :)
První část cesty vedla po takovém starém asfaltu, ze kterého koukaly ostré kameny, to nic moc. Navíc jsem měla ještě ztuhlé nohy z kola (ke konci kola mi začaly tuhnout hlavně lýtka) a chvíli trvalo, než jsem se dostala do takové nějaké běžecké pohody. Hlavně jsme pak vběhli do lesa, kde byl píseček a hlína, to bylo fajn. I když spousta borových šišek, to byla docela výzva :) Následoval dlouhý úsek po nové silnici, v lese, to byla paráda. To mě zase několik lidé předběhlo, ale jednoho, takového sympaťáka, kterého ale trápily křeče, jsem předběhla já. S většinou z nich jsem popovídala, často je překvapilo, že mám boty kolem pasu místo na nohou (pro jistotu, kdybych potkala nějaké střepy třeba atd.). Diváci okolo trati byli fajn, s nimi jsem taky často konverzovala, většinou se pohledem na mě dobře bavili a moc mi fandili, tak to mně dodávalo spoustu sil. Jestli za mnou zbyl ještě někdo, kromě toho kluka s křečemi v nohách, nevím, spíš asi ne :)
Poslední kilometr už jsem měla docela dost. Chtěla jsem běžet trochu rychleji, protože diváci fandili, ale zase jsem byla na té kamenité cestě a taky už mi začalo nějako docházet. Byla jsem docela ráda, že už bude cíl. Sice jsem si to strašně užívala a nejradši bych běžela ještě stokrát tolik, ale bolely mě nohy, takže držet si techniku už byl fakt oříšek, ale hlavně jsem byla celkově taková nějaká vyčerpaná. Nebýt skoro v dohledu cíl, asi bych se odhodlala ke konzumaci i druhé půlky té rozmočené tatranky, abych sebou ještě někde nešvihla :)
V cíli jsem si dala melouna, složila věci do auta a šla na vyhlášení. Vlastně pořád jsem někoho potkávala, kdo se ptal na to, proč běhám na boso a jaké to je a jestli jsem to fakt celý uběhla na boso. Kroutili hlavami, smáli se, přáli hodně štěstí :) Většina z nich si myslela, že jsem blázen, nebo že je to ta módní vlna. Že v mém případě to není módní výstřelek, to se mi snad povedlo objasnit. Že nejsem blázen - to si nejsem úplně jista. Ale samozřejmě mě to potěšilo, když už jsem byla skoro poslední, tak to aspoň vypadalo, že jako to není o tom, že bych neměla natrénováno .)) (I když někteří to možná prokoukli:)
Výsledek předčil moje očekávání. Byť jsem byla z žen suverénně poslední a celkově zatím nevím, ale asi předposlední, místo očekávaných tří hodin jsem to dala za cca 2:21. Orientačně podle odhadu, garmina a vyvěšeného výsledku (na webu zatím nic není):

Plavání: 0.7 km  - 20:00
Kolo: 31.19km - 1:13:20
Běh: 7.25km - 47:55

Takže velká spokojenost!

Na vyhlášení jsem předávala ceny, to se mi moc líbilo, dokonce se mi poštěstilo gratulovat i Ivě Pilařové, která skončila (ve své kategorii, myslím) na druhém místě.
Jen mě vážně mrzelo, že nezůstávám do neděle, kdy se jede půlka (poloviční ironman). Mohla jsem pomáhat s organizací, ale nebylo ubytování. Až včera večer se ukázalo, že by bylo kde přespat, ale to už jsem byla domluvená s D, že na neděli mu auto nechám, už si domluvil turnaj. Takže jsem musela domů. A přišla jsem tak o večerní dvoukilometrový závod v plavání, potom nějaké to "disco disco" a promítání zpráv z Olympiády a samozřejmě o nedělní parádní závod, kde startuje tolik známých a přátel, kterým jsem mohla fandit. Tak snad příští rok. Byla to naprosto parádní akce, bomba!

8 comments:

  1. Ses neuveritelne skvela!!! Bylo jasny, ze si to uzijes, hlavne, ze jsi mockrat na kole nespadla pri zastavovani:)!
    Moc se mi libily tvoje matfyzacke uvahy o inverznim pocitani (bud ty prede mnou nebo ty za mnou) ..:) Super, duper!!! MSF! 12:)

    ReplyDelete
  2. 12Honza: :)) Mno tentokrat jsem si na to davala hodne velky pozor, jeste cerstve v hlave jsem to mela... :)

    ReplyDelete
  3. Summer: On si na to člověk dává pozor vědomě a za chvíli to už přejde do krve a nebudeš na to už muset myslet. Snad. :D

    ReplyDelete
  4. Advid: To jsem si uz nekolikrat myslela, ze to uz mam krvi, naposledy ve ctvrtek odpoledne. Zatim to vzdycky dopadlo tak, ze jsem zjistila, ze jeste ne :))

    ReplyDelete
  5. Stejně si dobrá, já bych skončila u pátého tempa :o)

    ReplyDelete
  6. Leona: Dik :) A myslim, ze ne, ze bys to s prehledem dala taky a pravdepodobne i rychlejs :)

    ReplyDelete
  7. Máš můj obdiv. Za to, že do toho jdeš a že to dáš...a ještě si to užiješ.
    /Machyho/ Eva

    ReplyDelete
  8. Eva: Diky, od tebe si toho vazne cenim - po tvem cyklovylete, to todle nic neni :))

    ReplyDelete